Tak tu máme 20 .7 2018 a já odjíždím do kempu Pohoda -Zvíkovec u řeky Berounky kde pořádám jako obyčejně další ze svých srazů s názvem Jednou v roce na Berounce a tentokrát již 6 ročník.Jak ten čas letí,a lidí stále jezdí víc a víc.Tentokrát jsem si připravil překvapení na pátek a to v podobě rockové kapely Reaktor,takže jsme měli na tento den kapely dvě.Od 20.00 hod začínala country kapela Texas a OD 22.00 HOD KAPELA REAKTOR..Lidi se bavili do ranních hodin a byla super zábava.

No a v sobotu ráno kolem 10.00 hod byl odjezd na zámek Váleč.Cesta uběhíhala super,zastavil jsem při přejezdu hlavní silnice na velkém parkovišti kde jsme si dali malou pauzu abychom se všichni  sešli něbot nás bylo moc.No a jak si tak povídáme,jeden se rozjel aniž by mě cokoli řekl s tím,že si celou skupinu nafilmuje,neuvědomil si,ale že je tam spousty nováčků a ti vyrazili za ním a tím strhnul celou skupinu která se začínala rozjíždět.Byl to docela běs,neboť se hnali na hlavní karlovarskou silnici po které lítají kamiony a mohlo dojít k urazu.Na nic jsem nečekal a rychle skočil na skutra ač spousty lidí ještě nebyli připraveni a ujížděl tuto skupinku zastavit. Bylo s podivem,že se hnali kluci z kopce na plný plyn na svých 125pětkách a vubec jim nedošlo že mě ještě předjíždějí,musel jsem opravdu přidat ale nebylo třeba,skupinka se zastavila pod kopcem nebot ten první chtěl filmovat a už nevěděl jak dál,nakonec jsem celou skupinu musel zpomalit aby nás dojeli i ti,kteří  byli ještě za kopcem abychom se zase všichni sešli.No kdyby nahoře vyletl kamion a řitil se z kopce dolu tak nevim nevím,docela durazně jsem pak musel skupinu poučit,že takhle ne,měl jsem strach aby se nikomu nic nestalo….No nakonec vše dobře dopadlo a my se dostali na zámek Valeč který jsme si prohledli i nádherný park a pomalu se vydali zpět do kempu kde na nás čekala kapela POSEIDON….Co jsme ale nechtěli začalo pršet,doslova to byl pěkný slejvák,ale i tak lidi vydrželi a tančili a dobře se bavili a my si to všichni zase užili…Tak přátelé další sraz tentokrát již 7 ročník začínám připravovat kam vás vezmu…

a tady se mužete podívat na video jak jsme se bavili….

No a je to tady,přiblížil se den našeho srazu který jsem nazval Jednou v roce na Berounce “ a už tu máme 5 ročník,jak to letí ten čas….

Přijíždím do kempu později,nebot jsem si ještě projel naši cestu kam pojedem v sobotu a abych nebyl nemile překvapen tak jsem si vše ještě zkontroloval a bylo v še v pohodě.Kluci mě přivitali v kempu a ja zas vítám další a další účastníky,kteří přijíždějí již v pátek.Tento den se ubytujeme a poklabosíme kdo kde byl a nebo kdo kam se chystá.Opět vidím známe tváře a mám radost že jezdí pravidelně,pro někoho stejně jako pro mě,je sraz na Berounce srdeční záležitostí.Přijíždějí i kluci a holky z Moravy,to je fajn.Tak bliží se 20.00 hodina a páteční program začíná v podobě country kapely TEXAS jako každý rok.Znějí známe trempské písně,který snad každý zná a tak si je muže zazpívat s námi. No jako obyčejně se hraje do 12.00 hod s prodloužením do 4 hodin ranních.

Musel jsem odložit čas odjezdu na spanilou jízdu aby se všichni probrali z pátečního opojení. Sobotní ráno je ale kruté i pro mě..oči pálí,mozek ne a ne naskočit a já koukám jak vokurka a pomalu se ploužím do umývarny.Někdo mě srdečně a kamaradsky pozdraví a já jen zavrčím,i když s usměvem…Tak čas odjezdu je tu a my se řadíme,ja si ještě zkontroluji řadu a vybírám si slabší kubatury aby jeli ihned za mnou…a vyrážíme…

Cesta ubíhá v pohodě,nádhera Berounky je prostě užasná a já ten kraj miluji…zastavíme na oběd v restauraci u Rozvědčíka,kde jsem pro nás zajistil místo a po obědě pokračujeme dál až a zámek do Lán navštivit našeho prezidenta.Projedeme si nádherný park,uděláme pár fotek a vyražíme zase zpět do kempu Pohoda,kde už se připravuje rocková kapela POSEIDON na svuj večerní koncert.

Zaparkujeme skutry, a jdeme si dát něco k jídlu a pití a pomalu se to začíná rozjíždět.První tony písně – zeď od kapely Pink Floyd   vítají návštěvníky srazu, a na Berounce by to prostě bez této pisně nešlo.A pak už to jede… a lidi se začínají dobře bavit.Počasí nám vyšlo na výbornou,bylo nádherně a kapela hrála až do 2 do rána a ještě přidavala…

V neděli nastalo to smutné rozloučení….Lidí mavají a odjíždí kde svým domovům se slovy,tak zase za rok kamarádi…a pokud mě zdraví nezklame,budu dělat Berounku i příští rok.

Takhle Berounka bylo pro mě ale hodně smutná,tyden před začátkem mi zemřela maminka,kterou jsem miloval,a byl jsem na váškách jestli budu vubec Berounku dělat.Ale nechtěl jsem zklamat tolik lidí a tak jsem do toho šel a snažil se,aby nikdo tu bolest co mám v srdíčku nepoznal…vždy jsem si odskočil do chatky,když bylo nejhuř…abych zase vyšel s usměvem ven…bylo to pro mě hodně těžké a je to ještě porád i když píšu tyhle řádky.

Tak snad příští Berounka bude pro mě už veselejší….

fotky : http://nmaikl.rajce.idnes.cz/Jednou_v_roce_na_Berounce_-_2017/

Osvětim – Birkenau

Tak 2.6 až 4.6 2017 se konal sraz všech skútrů po Valašsku na skútru kam jezdím pravidelně každý rok takže pro mě už po páté,ale tentokrát jsem si řekl,že nepojedu na vyjíždku ale vydám se do Osvětimi.Moji dobří přátelé ,kterým jsem to navrhl okamžitě souhlasili a ještě mě tam doprovodili a tak jsem nemusel nikde nic hledat nebot cestu znali.No a naše sestava byla jasná Amaize,Ferry, Jarek a já.