Tak jsme v nedeli vyrazili na další výlet a tentokrát to nebylo pod mým velením,ale výlet naplánoval Petr a tak jsem si řekl,paráda,dnes se jen povezu.Sešli jsme se na náměstí v Poděbradech,pokecali a pomalu jsme zařali vyrážet smět Jilemnice kde na nás čekal další člen našeho klubu WhiteAngels u benzínky.
Cesta nám ubíhala perfektně a i když Bohouš jezdí na 125 suzuki Burgman tak nám nádherně jako vždy stačil a to i v kopcích.
Když jsme dorazili na místo určení,náš kamarád Shery už na nás čekal,tentokrát bez své krásné ženy,ale zato s dcerou která byla jeho manželce tolik podobná že jsem si opravdu v první chvili myslel že je to ona.Až když jsem sundal helmu tak jsem si říkal jak omládla,jinak podoba neskutečná……No fajn přivítání a vyrážíme.
Petr se chtěl podívát na hotel Skála,kde kdysi trávil nějaké volné chvíle a tak jsme se tam vypravili.No,už to bylo asi hodně dlouho,hotel byl skoro prázdný a po chvili vyšel hostinský v umašteném triku s tím,at si tam něco dáme….No moc se nám tam nechtělo.A tady převzal velení Jirka aže prý jedem do hospody do Špindlerova Mlýna,tam se dobře najíme.No to víte,co by gurmán neudělal pro jídlo a tak vyrážíme.Opět nám cesta ubehla,ale začalo pršet.No nejvyšší čas zapadnout do hospody.
Restaurace byla utulná,číšník přivětivý a hned nám doporučoval jídla.Já a Míťa jsme ho poslechli a dali si steak,ostatní gulaš a jiné pochutiny.Po pokecu a obědu Jirka navrhl,že se pojede na lanovku medvědín,vyjedem nahoru a projdem se po hřebenech.No slava,řekljsem fajn jedem.Shery musel domů nebot jeho dcera měla rande tak aby to stihála,rozloučil se a my pokračovali dál na lanovku..Tady se nám ztratil Bohouš a až pozdeji jsem se dozvěděl,že chudák ztratil peněženku s doklady a penězi,která se sice nalezla ale již bez penez.No hlavně že aspoň doklady vratili…
My vyjíždíme na medvědín,Jirka se svou malou dcerou a já,Petr a Míťa…No už na lanovce jsme se řechtali,Míťa vyprávěl příhody ze života a za chvilinku jsme byli nahoře.Jirka světácky zavelel a kolona se vydala směr Vrbatova bouda,sice po cestě ale po chvli to začalo,stoupání a bolest nohou,dech se zrychlil a když jsem se doplazil na vyhlídku,neušel jsem pozornosti dvěma Němkám,kteří mi říkaly že nějak moc dýcham…no měli pravdu.Udělali jsme pár fotek a pokračujeme dál až na Vrbatovu boudu.Tady jsme si dali limonádu a mě se najednou chtělo dál až na Labskou boudu,kde jsem před 26 lety dělal barmana.Jak to uteklo…říkám si sám pro sebe při pohledu na ten betonový monument s názvem Labská Bouda.
No nic čas se nachýlil a my museli zpět abychom chytili poslední lanovku,nikomu by se pěšky dolů nechtělo.No unava se začala dostavovat,ale zvládli jsme to.Nádherný výlet v překrásné přírodě opravdu stál za to.Cesta domu utekla, a poslední rozloučení s klukama a každá se rozjíždí na svou stranu…
Tak ahoj zase příště…..
