Tak přátele je tu středa 8.4.2020 a já vyrážím na takový svuj první výlet v tomto roce plné pandemie,kdy se člověk bojí zakašlat a tak mířím někam do přírody a kam jinam než na Sázavu.Tady to nikdy nezklame a já jsem si našel zříceninu hradu Chřenovice a tak se na ni jedu podívat.Cesta ubihá nádherně,skoro nikdo nikde,lidi jsou vystrašení nemocí Covid19 a tak jsem na silnici skoro sám.Projíždím kolem nádherného jezera,kde jsem si musel udělat zastávku.Něco tak krásného jsem už dlouho neviděl a člověk taková místa objeví uplně náhodou.
Je nádherně,na to že je teprve duben,kochám se jezerem ktere obepíná les a poslouchám to nádherné ticho.Občas se ozve zapípani nějakého ptačího vetřelce který tento klid naruší.No nic,musím zase dál.Pomapu otáčím skutra a vydávám se na daslší cestu.Koukám do navigace a cesta se stačí do lesní silnice.Konečně přijíždím do malé osady u řeky Sázavy a vydávám se na hrad.Je to jen kousek od cesty a tak se nemusím plahočit někam daleko ale i tak musím udělat malý vystup.Z hradu zbyla již jen věž a tohle celé zřiniště koupil nějaký podnikatel který se to prý snaží dát do puvodní podoby.No zatím to nevypadá ale i tak je tu nádherně.
Vyhled na řeku Sázavu,nikde nikdo a ten klid….ta pandemie je k něčemu dobrá,že jste všude sám….tak se nemužete nakazit vy anikdo nikdo od vas….Tak projdu si časy dávno minulé, a vydávám se k řece Sázavě.Od mistního chataře se dozvídám,že jsem právě minul chalupu Jirky Šlitra,známe ze dvojcie bavičů Suchý Šlitr….jo taky je to už historie…No nic přejiždím malý mustek a porád se kochám tou nádhernou krajinou,která se se mnou loučí….začínám zase miřit k domovu–
Tak přátelé zase příšte….
